Babička odmítala mluvit o válce. Když jsem jako dítě toužila po psovi, poprvé mi o té době dokázala něco říct, aby vysvětlila proč ho domů nechce.
Za války ji s rodinou odvezli do tábora. Svého milovaného vlčáka vypustili ven. Pomohli sousedé, kteří mu ve vesnici dávali nažrat.
Uběhlo sedm měsíců a mohli se vrátit domů. Přijeli autobusem a první koho viděli byl vlčák sedící na zastávce. Radostně po nich skákal a vítal je jakoby tam na ně čekal celou dobu, kdy už se konečně vrátí.
Devatenáctiletá babička s bráchou a rodiči musela nastoupit do internačního tábora ve Svatobořicích v září 1942, protože její bratr nastoupil jako pilot ve Francii. Svatobořice začaly sloužit jako internační tábor po atentátu na Heydricha. Kromě rodin emigrantů zde byly děti z rodin, které pomáhaly parašutistům při atentátu nebo židé.
K 80. výročí zřízení se konala pietní vzpomínka, a tak jsem mohla hlouběji nahlédnout do traumatu, které si s sebou babička celý život nesla.
